Vše co je živé, se mění. Změna prostě patří k životu.
Přesto je pro mnohé lidi i firmy velmi obtížné, změny přijímat nebo je dokonce aktivně plánovat a realizovat. Je to přirozené – leží za tím snaha snad všech organismů o stabilitu a úsporu energií.
Vždyť je přece daleko jednodušší a energeticky úspornější jet ve vyjetých kolejích a jednat podle dlouhodobých stereotypů, než prošlapávat nové, vlastní stopy.
Tendence měnit tak naráží na snahu neměnit. To je fakt, se kterým je nutno při každé změně počítat. Někdy je snaha neměnit jen jemná, jindy nás může překvapit i velmi razantním odporem – podle toho, o co se jedná.
Změna navíc velmi často představuje krok do neznáma a tak je potřeba najít odvahu změnu realizovat. Je třeba překonat strachy, které mohou být s krokem do neznáma spojeny, protože jakýkoliv strach a nejistota změny zpomaluje. Brzdí nejen realizaci změny, ale i omezuje uplatnění našich schopností.
Ke skutečné změně může tedy dojít jen tehdy, je-li touha po změně silnější než odpor ke změně nebo strachy, které jsou se změnou spojeny a také než přechodný diskomfort, který mohou počáteční fáze změny přinést.
Postupuje-li se v souladu se základními principy přirozené kreativity, citlivě, ale rázně a důsledně, jde vše snáze.
Někdy tak stačí dostat ke změně potřebný impuls. Jindy je nutná podpora při překonání bariér, které změně stojí v cestě. Překoná-li se pak i úvodní přechodné období, než se změna, reps. „to nové“ stabilizuje, je většinou vyhráno – a žádoucí změna se stává skutečností.
